Legendární investigativní TV pořad 

Facebook YouTube E-mail

Kam s bezdomovci – alkoholiky?

Darius Nosreti

Drsnější zimy nás nutí řešit problémy bezdomovectví komplexněji

„Úmrtí sociálně vyloučených lidí během zimy trhají staleté rekordy. Individualizace a neoliberální teorie přivedly naši společnost na pokraj státem posvěceného hubení nepřizpůsobivých. Během této zimy již zemřelo v České republice, třicáté čtvrté nejbohatší zemi na této planetě, patnáct bezdomovců.“ (Tomáš Tožička, denikreferendum.cz)

Letošní zima by nás měla přinutit přehodnotit strategii péče o bezdomovce. Vlivem globálního oteplení paradoxně narůstají extrémní projevy počasí, tedy i mrazy. A mezery v péči o bezdomovce se znovu projevily. Po 4 mírných zimách, díky kterým jsme v Ostravě i Martině bez ochrany pěstovali fíky, přituhlo a musíme se znovu ptát: Proč bezdomovci opět mrznou (a umrzávají), když možností azylu je celkem dost? Respektuje nabídka jejich potřeby a zvláštnosti jejich stavu? Kde je správná hranice jejich práv a práv společnosti, která nechce, aby si svou nezodpovědností sami škodili a poškozovali i občany ve svém okolí? Máme přistupovat jinak ke „slušným“ a „normálním“ bezdomovcům a těm, kteří jsou duševně nemocní nebo závislí na alkoholu či drogách? Jak se mají města vypořádávat celkově s vyšším pohybem obyvatelstva s výskytem novodobých kočujících a vůbec migrujících skupin obyvatelstva? Přemýšlejme rychle, příští zima může být ještě horší.

Pro srovnání jsem nakoukl i do Slovenských webů a informoval se o možnostech bezdomovců v Bratislavě a v dvojměstě Martině – Vrútkách, v městech, která znám. Martin a Vrútky navíc mají s Ostravou mnoho společného – neautochtonní obyvatelstvo, ekologické problémy, těžký průmysl, klimatické podmínky, problémy s romskou menšinou a mnoho jiného.

Bezdomovectví je na Slovensku, podobně jako u nás, relativně nový, ale rychle se šířící problém. Jednou z nejaktivnějších organizací je na Slovensku Fond sociálního rozvoje, který pomáhá chudým, a mj. i bezdomovcům. Již během prvních dvou let činnosti – od svého vzniku v roce 2004 do roku 2006 – podpořil 357 projektů, ze kterých je několik zaměřených na pomoc lidem bez střechy nad hlavou.

Jaká je situace v hlavním městě Bratislavě? Magistrát provozuje v hl. městě ubytovnu s kapacitou min. 36 lůžek. Jde pouze o noclehárnu a vstup je povolen pouze ve stavu střízlivém. Je zde možnost se najíst, umýt, oholit, příp. získat ošacení.

Další budovu pronajímá Magistrát charitativní organizaci Mea Culpa, která disponuje v těchto prostorách kapacitou 150 až 200 osob. Zde se pak mohou najíst a přespat i bezdomovci přicházející v podnapilém stavu.

Spolek sv. Vincenta de Paul na Slovensku („depólovci“) provozuje v Ivance u Dunaje – tedy za Bratislavou –  noclehárnu pro max. 30 osob. Rozjeli a rozestavěli i rozsáhlý projekt Domu naděje, v němž se řada aktivit bude dotýkat i bezdomovců. Projekt však ještě stále bojuje s nedostatkem financí a termín dokončení není známý.

Depólovci jsou nezisková, nestátní organizace laických, bezplatných dobrovolníků, pracujících v sociální a charitativní oblasti. Na území Slovenska působí téměř 140 roků. Jako občanské sdružení jsou registrovaní od roku 1995.

„Cieľom hnutia je charitatívna činnosť v najširšom slova zmysle. Pomáhať odkázaným jednotlivcom či skupinám obyvateľstva v zdravotnej, sociálnej, ekonomickej, ale i duchovnej a morálnej oblasti a to v akútnom alebo chronickom nedostatku. Vyšším cieľom je odstraňovať príčiny hmotnej i duchovnej núdze.

Členovia Spolku svätého Vincenta de Paul svoju činnosť zameriavajú na uvedené problémy v prostredí, v ktorom žijú, na problémy ktoré vidia a ktoré je treba riešiť. Navštevujú nemocnice, väznice, domácnosti opustených a chorých, podporujú mnohodetné a sociálne slabé rodiny, podieľajú sa na výstavbe sociálnych zariadení, pomáhajú rómskym spoluobčanom, bezdomovcom, komukoľvek kto potrebuje pomoc.“ (Ze stránek sdružení)

Mimo jiné budou Depólovci v rámci Domu naděje pomáhat s resocializací mladým, „perspektivním“ bezdomovcům z dětských domovů, kteří v novém Domě naděje mohou bydlet až 5 let. Bezdomovců se týkají i jejich programy na pomoc drogově závislým a alkoholikům nebo programy na vyhledávání starých, na pomoci závislých a nemocných osob.

Římskokatolický kněz a salezián Anton Srholec na důchodu zřídil a provozuje v Podunajských Biskupicích (tedy rovněž blízko u Bratislavy) charitativní resocializační centrum RESOTY, které nejen bezdomovce ubytuje, ale snaží se jim pomoci řešit sociální otázku komplexněji, pomáhá jim nalézt si i práci, vyřídit doklady apod. a které se stará asi o 100 bezdomovců.

V Martině si před lety začali sami bezdomovci s pomocí soukromého osvíceného majitele pozemku budovat osadu, kterou město s pomocí občanských sdružení částečně zlegalizovalo (funguje jako dočasná stavba s výjimkou) a pomohlo dobudovat na kemp pro bezdomovce, který v současnosti představuje velmi slibnou cestu řešení. V chatkách bydlí menší počet bezdomovců, takže tu nevznikají větší problémy s opilci nebo s chovem psů nebo koček, kteří do velkých ubytoven většinou nemohou. Kemp je navíc poněkud vzdálen od běžné zástavby, takže nevznikají konflikty mezi jeho obyvateli a starousedlíky. Rozloha pozemku bezdomovcům umožňuje i hospodařit, chovat užitkové zvířectvo a pěstovat různé plodiny, takže se kamp stává v různých parametrech soběstačným. Kemp má také dobré vztahy s majiteli okolních lesů a tím i přísun dřeva na topení. V poslední době správa kempu odkoupila další parcely v okolí pro rozšíření hospodaření.

V Martině funguje také charitní dům a přes zimu i tzv. městský stan v Amfiku (amfiteátr letního kina mezi hřbitovem a Hostihorou).

Martin a Vrútky v zimě využívají i poněkud vzdálenější satelitní útulek v Klášteře pod Znievem, kam v zimě bezdomovce posílají. Ti se ale často vracejí zpět, protože v útulku jim nedovolují konzumovat alkohol.  Vzdálenější útulky patrně nejsou tím pravým řešením, protože bezdomvci prostě patří ke svému městu a pro jejich přežití a resocializaci mají velký vznam kontakty s ostatním obyvatelstvem. Vzdálenější útulky mají pro bezdomovce smysl jen jako léčebny (např. pro odvykací kůry) a ozdravovny nebo nárazové řešení včase přeplnění městských kapacit. Ve vzdálených útulcích s vlastním hospodářstvím je pak místo pro bezdomovce, kteří chtějí opustit městský způsob života nebo se resocializovat a léčit pomocí práce na zdravém vzduchu.

V metropoli regionu Turec žije asi 150 bezdomovců, pro které město připravilo tuto zimu 14 lůžek v charitativním domě ve čtvrti Jahodníky a 50 v stanu v Amfiku. Dalších 70 bezdomovců žije ve stálém zařízení Na Kameni v priekopském kempu. Zbývajících asi 40 osob žije i přes zimu na ulici, a to přes to, že v Amfiku přespává přibližně  jen 22 nocležníků. I když je polovina postelí stále volná, bezdomovci o ně nemají zájem nebo se k nim nedostanou, protože porušují pravidlo číslo jedna – nepít alkohol. Existuje tedy v Martině stejný problém jako v Ostravě – problém, co s bezdomovci – alkoholiky, není ve větší míře řešen a každou zimu v Ostravě i v Martině někteří bezdomovci zmrznou nebo následkem pobytu na mrazu získají omrzliny a další vážné zdravotní problémy. . Ale zatímco Martin má alespoň nevelký kemp a Bratislava ubytovnu, kde mohou přespat i osoby přicházející v podnapilém stavu, v Ostravě a většině dalších českých měst takovou možnost nemají. Také české Emauzy (které navíc na Ostravsku nepůsobí) a Charita, dávají příležitost resocializace a ubytování či přespání jen lidem, kteří si dokáží alkohol již na samém počátku odříct. A těch není mnoho. Bezdomovci tím mnohdy řeší rodinné a osobní problémy, díky nimž se na ulici ocitli.

Armáda spásy provozuje v Ostravě – Hulvákách (patří pod radnici v Mariánských Horách) azylový dům pro muže s ubytovnou pro 34 osob a s možností přenocování dalších 20 osob. Bezdomovkyně mohou využít Azylový dům pro ženy a matky s dětmi. Celkově tedy Armáda spásy v Ostravě pro mrazivý čas disponuje kapacitou max. pro 54 osob mužů – s možností získání teplých nápojů, jídla, ošacení a sociálního poradenství. Charita a Armáda spásy provozují podobná zařízení tako v blízkých městech Karviné a Havířově.  V Ostravě existuje také projekt pro prevenci bezdomovectví, který pomáhá občanům odcházejícím např. z Domovů na půli cesty a dalších zařízení nalézt v Moravské Ostravě a Přívoze trvalé bydlení. Podmínkou je platný OP s poslední adresou trvalého pobytu v tomto městském obvodě. Romské centrum JEKHETANE (“společně”) také pomáhá sociálním klientům hledat byty. Nějaká lůžka pro přespání má též ostravská Charita a městské Krizové centrum na Nádražní ulici (max. po 7 nocí).

“Posláním Krizového centra Ostrava je poskytovat psycho-sociální podporu lidem, kteří se ocitli v náročné životní situaci, kterou sami vnímají jako zátěžovou, nepříznivou a ohrožující a v danou chvíli ji nejsou schopni zvládnout vlastními silami. V bezpečném prostředí nabízíme našim klientům pomoc při překonávání krizového období. Chceme tak přispět ke stabilizaci jejich psychického stavu. Forma a frekvence poskytovaných služeb respektují individuální prožívání každého člověka s důrazem na zachování jeho důstojnosti.” (http://www.kriceos.cz)

Jaké důvody bezdomovci nejčastěji uvádí pro strvávání mimo útulky (a to i v čase mrazů)? Kromě nemožnosti konzumovat alkoholické nápoje a kouřit je to malé soukromí, nutnost se stýkat a vycházet s mnoha problémovými lidmi, nemožnost chovat domácí zvířectvo, nemožnost dlouhodobějšího pobytu, malá ochota nebo tolerance personálu, neochota se podřídit místnímu řádu včetně hygienických zásad atd. Zdá se, že většinu z těchto problémů by řešil projekt typu chatové osady – kempu.

Nemáme právo hodit problém bezdomovců – alkoholiků a drogově závislých za hlavu a nelze tvrdit, že si za svůj stav tak úplně mohou jen oni sami, i když to tak často vypadá. Jde přeci jen do značné míry o závislost, tedy onemocnění, které překonat není často v silách vůle a psychiky postiženého. Navíc mezi bezdomovci je velké procento osob duševně nemocných, u kterých není ani základní předpoklad nápravy alkoholismu – duševní zdraví. V zásadě máme jen dvě možnosti – uzákonit nucenou léčbu alkoholiků, narkomanů i osob duševně nemocných, které se ocitly na ulici nebo jim vytvořit podmínky, v rámci kterých budou podstatně méně ohrožovat bezpečnost vlastní i svých spoluobčanů. Zatím nejblíže tomu druhému řešení se mi zdá projekt kempu. Navíc kemp pomáhá řešit i obecnější problém s narlůstající migrací obyvatelstva a co s kočovnými minoritami. V kempu by měly být i parcely s elektřinou a vodou pro dočasný pobyt v přívěsech či maringotkách novodobých kočovníků.

Zvláštní péči je třeba poskytovat „začínajícím“, mladým, „perspektivním“ bezdomovcům, např. těm, kteří opouštějí brány dětských ústavů nebo jinak bezproblémovým rodinám  a starým, na pomoci druhých závislým osobám, které se z ekonomických důvodů ocitly na ulici, lidem, kteří ztratili střechu nad hlavou díky rozvodu apod. Problém bezdomovectví je prostě třeba řešit strukturovaně a komplexně.

Dům naděje, bratislavský projekt (Zdroj: de Paul)

Model plánu domu naděje v Bratislavě (Zdroj: de Paul)

Verejný kemp bezdomovcov mezi Martinem a Vrútkami vyrástol na pozemku Daniela Diškanca.

Foto: SME – JÁN KROŠLÁK

Jedna reakce

  1. usacek

    Je třeba poděkovat autorovi za mimořadně zdařily članek,ktery si dokaže všimnout i takového zapomenutého světa.Zajimavé je i řešeni ve formě kempu jak to ma p.D.Diškanc.

Home Reportáže Kam s bezdomovci – alkoholiky?