Legendární investigativní TV pořad 

Facebook YouTube E-mail

Nepatříte sem, jste jenom taková náplava!

Mnozí z nás, kteří mají víkendové chalupy, či chaty, na vlastní kůži poznali nepřátelství místních starousedlíků k lidem z města.

Obvyklý termín „lufťák“ dnes už nepůsobí nikterak hanlivě a míra řevnivosti mezi místními a nově příchozími se zpravidla drží v rozumných mezích.

Zkuste si však představit, že vás vaši sousedé nenávidí do té míry, že jsou vás schopni fyzicky napadat, na vaší dceru najíždět traktorem a vyhrožovat vám se zbraní v ruce.

Pokud vám to připadá jako vymyšlený příběh, historka z divokého západu, nebo minimálně z nějaké balkánské země, mýlíte se.

Přesně tohle se totiž nedávno stalo a dodnes děje na Šumavě v obci Jáchymov u Stach.

Manželé Bořilovi si zde koupili zemědělskou usedlost a rozhodli se provozovat malý rodinný penzion maximálně pro deset osob.

Víc lidí by se ani do historické budovy šumavské chalupy nemohlo vejít.

Proto je až s podivem, jak moc podnikání manželů Bořilových leží jejich sousedům v žaludku a co jsou schopni udělat proto, aby manžele z „jejich“ osady vypudili.

Když jsem  přijel, na vlastní kůži se přesvědčit jak moc je situace vážná, nestačil jsem se divit.

Urážky a ponižování před cizími lidmi

Nepříjemná atmosféra nepřátelství byla prakticky hmatatelná.

Celou cestu od auta do chalupy manželů Bořilových mě naprosto demonstrativně  špehovala sousedka a pocitu pronásledování jsem se nezbavil až do svého odjezdu.

Žádného slovního, nebo jiného napadání, jsem sice svědkem nebyl, protože starousedlíci se již poučili z předchozích událostí a paní Bořilovou s panem Bořilem před svědky již nenapadali.

Paní Jana S. z Prahy, která byla se svým manželem hostem v penzionu u Bořilových, byla jednou z těch osob, které toto zažily na vlastní kůži.

Podle ní, sousedé manžele Bořilovy slovně napadali prakticky vždy, když se objevili na zápraží, nebo na zahradě, zkrátka kdykoliv je náhodně potkali.

Původně šlo jen o obyčejné omezené hulvátství, používání vulgarismů především z živočišné říše a zastrašování. Tomu všemu, podle paní Jany vévodila manželka souseda z protější chalupy, paní Voldřichová.

Protože se tento případ dostal k soudu a paní Jana S. byla ochotna o napadání manželů vypovídat, slovní útoky na Bořilovy přestaly.

Šlo však jen o klid před bouří.

Poté co zatrpklým sousedům nevyšlo jednoduché zastrašování, hodlali se pustit do daleko zákeřnějších praktik.

Sousedovo zápraží za sedmdesát tisíc

Sousedské spory začaly nejprve handrkováním o pozemky v okolí přístupové cesty k chalupám v obci.

Protože byly pozemky v katastru nemovitostí špatně zapsány a samotný katastr se ke zkreslení map dokonce sám přiznal, vznikl neuvěřitelný zmatek ve vlastnictví pozemků v okolí  chalupy Bořilových, kterých sousedé Voldřichovi velmi ochotně využili.

Nejprve se jim podařilo koupit maličký pozemek, dvacet čtverečních metrů, za úctyhodnou sumu sedmdesáti tisíc.

A proč byli ochotni platit tak vysokou cenu?

Protože tento maličký pozemek bylo zápraží stavení manželů Bořilových.

Ihned po koupi si tak Voldřichovi svůj legálně nabytý majetek ohradili a znemožňovali tak manželům přístup do chalupy.

Ti tak museli přeskakovat provázky, pokud se vůbec chtěli dostat k sobě domů.

Pochopitelně tato protizákonná situace nemohla vydržet dlouho.

Manželé se pochopitelně obrátili na soud a soud v předběžném opatření nařídil Voldřichovým neznemožňovat manželům přístup k jejich nemovitosti.

Vypadalo to jako další dílčí úspěch na cestě za spravedlností, ale odstartovalo to jen další vlnu nepříjemností a tentokráte už i skutečné násilí.

Hrablo na sníh jako argument v sousedském sporu

Když Voldřichovým nevyšel ani pokus se zatarasením přístupu do chalupy, rozhodli se k další eskalaci násilí, protože stále doufali, že by se jim mohlo podařit manžele zastrašit.

Krátce poté došlo k útoku na pana Bořila, který musel být s prasklou lebkou letecky převezen do nemocnice.

Protože se vše odehrálo beze svědků,  tak nebyl nikdo obviněn a pouze sám pan Bořil ví, kdo se mu pokusil rozbít hlavu hrablem na sníh.

Zpráva z nemocnice tvrdí, že si tak vážné zranění sám způsobit nemohl a nikdo  cizí neměl důvod bezmocného důchodce napadat.

Je tedy v podstatě každému jasné, co se asi ve skutečnosti stalo.

Toto navíc nebyl zdaleka jediný incident při kterém by byl někdo z rodiny napaden.

Bývalý místostarosta Schwarz, který se rovněž netají nenávistí k manželům Bořilovým, například  paní Bořilovou i s dcerou naháněl po vsi traktorem a když se mu je podařilo dostihnout, tak paní Bořilovou porazil na zem a na nohy jí spustil hydraulický zvedák s balíky slámy.

Nakonec z traktoru vystoupil a nehybné paní i dceři vyhrožoval a sprostě nadával.

„Následující noci se mi zdálo, jak je dcera ohrožená a vyvolávalo to u mě takové trauma, že jsem se bála i usnout“, sdělovala  mi  poté zoufalá paní Bořilová.

Poměry na vsi a cesta odnikud nikam

Pochopitelně jsem se stavil i u druhé strany, abych zjistil proč jsou v osadě Stachy Bořilovi v takové nemilosti a proč jsou napadáni.

Přesně jak jsem čekal, dostalo se mi odpovědi, že právě manželé Bořilovi jsou vinni veškerým zlem v obci a jsou to právě oni, kteří vyvolávají rozbroje a hádky.

Na otázku kdo tedy napadl pana Bořila, který musel být hospitalizován, mi pan Voldřich odpovědět neuměl, pouze znevažoval závažnost onoho zranění.

Pan Schwarz zase na účet pana Bořila žertoval a přišlo mu zábavné, že musel být převážen vrtulníkem.

Pokud se podíváme na otázku prvopočátku, tedy vlastnických sporů o pozemky, je nasnadě jednoduchá odpověď.

Před příchodem Bořilových se ve Stachách všechno dělo podle toho, jak si to místní usmysleli a jak jim to vyhovovalo. Jelikož panu Schwarzovi vadila polní cesta vedoucí kolem jeho pozemků do další osady Krousova, změnila se náhle v hrubou oranici, na které se dnes pase dobytek pana bývalého místostarosty.

Na otázku proč tato cesta evidentně končí před jeho chalupou ať už ve směru od Stach, nebo Krousova, pan Schwarz tvrdil, že tudy nikdy žádná cesta nevedla.

Na procházku s pepřovým sprejem

Manželé Bořilovi tak po zkušenostech se sousedy nikdy nevychází z domu jednotlivě.

Všechno co je potřeba zařídit, ať už se jedná o nákupy, krmení zvířat, či jen vybírání poštovní schránky, dělají výhradně společně. Navíc si pan Bořil pořídil zbrojní průkaz a zbraň na osobní obranu a i jeho žena musí chodit ozbrojena alespoň pepřovým sprejem.

Možná že střelná zbraň nebo pepřový sprej dokáží vyvolat určitý pocit bezpečí, v každém případě je však strašné, pokud v jedenadvacátém století se musí člověk o svoji ochranu starat tímto způsobem.

Pokud však zákony neumožňují na evidentní násilí jednat dříve, než dojde k nejhoršímu, bude nejspíš tento způsob aktivní sebeobrany jediný možný.

Vytrvalost manželů Bořilových

Už je to půl roku, co jsem u Bořilů byl naposledy, ale od té doby se k lepšímu nic nezměnilo .

Když jsem k nim před pár dny volal, zjistil jsem, že Voldřichovi koupili další pozemek. Tentokráte s jejich vodovodní přípojkou a manžele neopomněli varovat, aby si za žádných okolností nedovolovali na jejich pozemek vstupovat.

Přes to všechno mě paní Jindřiška Bořilová  ujišťovala, že se s manželem zastrašit nedají, budou se sousedy bojovat dál a rozhodně jim neudělají tu radost, že by se kamkoli  odstěhovali.

Home Novinky Nepatříte sem, jste jenom taková náplava!