Legendární investigativní TV pořad 

Facebook YouTube E-mail

Pozor na rozhodčí doložky!

Perex: V poslední době se začíná stále hlasitěji hovořit o zneužívání rozhodčích doložek. A to především v souvislosti s poskytováním spotřebitelských úvěrů. Jenže daleko méně se už ví, že různí predátoři se vrhnuli i na podnikatele. Ti by si měli dát zatracený pozor na to, s kým uzavírají rozhodčí doložku, kdo je rozhodce, ale i na další aspekty tohoto institutu.

 

Kamarád rozhodce

V České republice se z toho stává pomalu pravidlo. I sebelepěji míněný nápad, jak podnikatelům zjednodušit život se dokážou zneužít různí filutové.  Proč by měly spory mez stranami řešit pouze soudy, které jsou zavalené, jejich postup zdlouhavý, nemluvě o nákladech právního zastoupení, znalecké posudky, kolky, poplatky a další náklady. Zákon o rozhodčím řízení proto připouští, že pokud se na tom obě strany dohodnou, mohou si určit rozhodce, který rozhodne spor daleko rychleji, a levněji. Jenže to je jen teorie.

Leo Peterka vlastní stavební podnik.  V létě před dvěma roky získal zakázku na vybudování inženýrských sítí ve Spořicích u Chomutova. Jistá místní firma chtěla na místě postavit rodinné domy. Podmínkou bylo vybudování odpovídající infrastruktury až k místu, odkud měl Peterka pokračovat dál. Jenže k datu zahájení stavby nebyly tyto úpravy zajištěny, a tím pádem nemohlo být ani vydáno stavební povolení. Začátek stavby se tak vinou investora posunul o více než půl roku. Zpoždění stavby začalo dělat komplikace mezi investorem a čekateli na bydlení. Proč tedy nezkusit svalit vinu na toho, kdo nic nezavinil?

„Někdy v květnu loňského roku  se bez mé účasti uskutečnilo jednání, kterého se kromě firmy, pro níž jsem stavěl,  zúčastnil také jistý Pavel Milak, který se představil jako „rozhodce“. V přítomnosti projektanta, který na stavbě také prováděl autorský dozor, si  majitelka firmy s Milakem   tykali a vystupovali jako dlouholetí známí,“ vzpomíná Peterka. Že jsou oba dobří známí, pochopitelně stavitel do té doby netušil. „V projektantově přítomnosti se  domlouvali, že stavba není provedena v odpovídající  kvalitě, a že již naší firmě nepošlou ani korunu. Spolumajitelka firmy jej dokonce požádala, aby vystavil zápis o tom, že sítě nejsou provedeny dobře. Projektant však po provedení kontroly na staveništi odmítl zápis vystavit s tím, že dílo je provedeno v souladu s projektem a v dobré kvalitě.“

Důvod tajemných schůzek s „nezávislým“ rozhodcem se měl Peterka dozvědět vzápětí. Dvacátého osmého července 2009 totiž obdržel tak zvaný „Rozhodčí nález“ vydaný zmíněným rozhodcem o tom, že  společnost má do tří dnů  zaplatit žalobci  částku ve výši cca  tři milióny korun jako penále za neprodané pozemky a údajné sankce. Přitom rozhodce  nález  vydal, aniž by byl Peterka vyrozuměn o tom, že je proti jeho  společnosti vedeno   řízení, a aniž by měl jakoukoli  možnost se  vyjádřit.  „Když jsem vyslovil souhlas s rozhodčí doložkou mne nenapadlo, že rozhodce může být osobní přítel jedné ze stran.“ Rozhodčí nález znamenal pro Peterku konkrétní finanční problémy, protože po nezaplacení požadované částky následovala vzápětí exekuce na jeho firemní majetek.

 

Neexistující doložka

Rozhodce spřátelený s jednou stranou sporu není jediným problémem, který může v rámci rozhodčího řízení nastat. Podnikatelé by si rovněž měli dát pozor na to, co vlastně uzavírají – ne všechna smluvní ujednání jsou totiž přímo rozhodčí doložkou. Jiří  Šebesta se specializuje na prodej střelných zbraní a army sortimentu. Před třemi roky  se pustil do stavby rodinného domu v Mukařově.  Stavební firma, kterou si najal,  ale po čase přestala plnit smluvní závazky. Šebestovi nakonec nezbylo nic jiného, než další práce stopnout, a  nekvalitně provedené práce nechat tou samou firmou  opravit. Až poté,  co mu předali vše, jak původně měli,  jim  proplatil faktury, které mu firma vystavila  dva měsíce předtím.  „Vím že jsem udělal chybu a měl požadovat faktury nové s jiným zdanitelným plněním, ale nechtěl jsem dělat nějaké problémy, když už udělali to co měli udělat.“

Normálně by spor mezi dvěma podnikateli řešil soud. Jenomže ve smlouvě se stavební firmou  byla obecná zmínka, že případné problémy bude řešit rozhodčí soud ČR a  webová adresa, odkazující na Rozhodčí soud České republiky.  Závazek ale neobsahoval požadované detaily,  jako je jmenování konkrétního rozhodce, spolu s uvedením nezaměnitelných identifikačních údajů. Šebesta se proto logicky  domníval, že mu dodatečně bude rozhodčí doložka dodána k podpisu, a přitom se také s druhou stranou dohodne na konkrétním rozhodci. Jenže chyba lávky. „Po dalším období mi přišel dopis mě neznámého rozhodce, ke kterému jsme se s mým právním zástupcem vyjádřili,  ale především jsme nejprve zdůraznili, že rozhodce nemá mandát rozhodovat, jelikož rozhodčí doložka v tomto případě neexistuje,“říká Šebesta.  I přes tyto skutečnosti rozhodce rozhodl ve prospěch žalobce, a  soud následně odklepnul návrh na exekuci. Exekutor Šebestovi  vzápětí obstavil majetek, který mnohonásobně převýšil spornou částku za faktury.

I v tomto případě existovalo spojení mezi rozhodcem a stavební firmou, která podala návrh na vydání rozhodčího nálezu. Rozhodce Josef Kožíšek  totiž působí jako rozhodce Rozhodčího soudu ČR, který zakládal a dlouho vedl advokát Luděk Lisse. A ten nyní zastupuje druhou stranu sporu.

 

Vrchol ledovce

Oba příklady jsou pouze vrcholem ledovce. Potvrzují se tak spekulace o tom, že určité firmy vysloveně vyprovokují spor, a poté se zahojí na protistraně díky spřízněnému rozhodci. O počtu postižených lze jenom spekulovat. „Když jsem kvůli svému případu začal o celou věc blíže zajímat, zjistil jsem řadu případů, kdy neprávem „odsouzený“ podnikatel raději zaplatí, než aby skončil kvůli exekuci na ulici, jako to dnes hrozí mně,“ říká Šebesta, který podobné praktiky přirovnává k mafiánskému výpalnému. „Přitom možnosti odvolání proti rozhodčímu nálezu nejsou valné – musíte si to předem vymínit v rozhodčí doložce, jinak máte smůlu.  V  případech, když si to strany ujednají, nemusí být nález odůvodněn – jednoduše se z něj dozvíte kolik, komu, a do kdy máte zaplatit.  A za nesplnění povinností uvedených ve výroku rozhodčího nálezu hrozí vynucení těchto povinností na povinném cestou exekuce,“ vysvětluje Švarcová.  Podle ní tak nezbývá  než být velmi obezřetný před tím, než smlouvu s rozhodčí doložkou podnikatel podepíše.

Na vůbec první mediálně známou kauzu spojenou se zneužitím rozhodčích doložek upozornil Profit již v roce 2005. Šlo tehdy slovenského transsexuála Martina Svobodu, vystupujícího pod jménem Sandra Svobodová a jeho společnost Vnitrostátní a mezinárodní arbitráž ad hoc. Její finta, kvůli které později skončil ve vězení, spočívala v tom, že ani žádnou rozhodčí doložku neuzavíral. Pokud postižený nereagoval, odsoudil ho.

Od té doby se finty některých rozhodců vybrousily. Co zůstalo stejné, je matení veřejnosti zaváděním názvů, které mají vzbudit dojem jakési státní či veřejnoprávní instituce, ať již jde o „Rozhodčí soud ČR, Arbitrážní soud ČR“ a podobně.  Ve skutečnosti jde o občanská sdružení, která kolikrát ani nezveřejňují seznamy  konkrétních rozhodců. Podnikatel proto nemá možnost si ani zjistit, zda „přidělený“ rozhodce není nějakým způsobem propojen s druhou stranou sporu. Skutečnost, že není možné odkázat na nějaké anonymní „sdružení rozhodců“, či „rozhodčí soud“ už ostatně potvrdil nedávno Vrchní soud ve sporu, který se týkal spotřebitelských úvěrů.

Pokud už podnikatel s jakýmkoli sdružením uzavírá rozhodčí doložku, měl by navrhnout a trvat i na svém vlastním rozhodci. Pokud se oba neshodnou, může na návrh jmenovat předseda příslušného okresního soudu  předsedu rozhodčího senátu. Zároveň by se podnikatel neměl v ujednání zříkat možností, které mu rozhodčí řízení dává, tedy nepodepisovat žádné ujednání, kde se předem zříká projednání, případně odvolání k soudu.

 

Sázka na jistotu

Proti zavádějícím názvům již v minulosti protestovala Česká advokátní komora, ale bezúspěšně.  Ze zákona je přitom jediným obecným rozhodčím soudem Rozhodčí soud při Hospodářské a Agrární komoře ČR. Ten má také jako jediný zákonem schválený statut. „Pokud chce mít podnikatel skutečně jistotu, že jeho spor bude rozhodnut skutečně nestranně a zodpovědně, měl by se obrátit přímo na náš stálý soud. Za celou dobu existence byly zrušeny pouze dva rozhodčí nálezy,“ říká předsedkyně Rozhodčího soudu při HK Marie Moravcová.  O vysoké kreditibilitě Rozhodčího soudu při HK  svědčí i fakt, že jako jediný v celé Evropské unii je oprávněn rozhodovat spory o vlastnictví domén s koncovkou .eu. V současnosti je v Poslanecké sněmovně projednávána novela zákona o spotřebitelských úvěrech, která by měla právě Rozhodčímu soudu při HK předat rozhodčí řízení o tomto finančním produktu do výlučné působnosti. Firemní úvěry, ani všechny typy obchodních sporů ale novela neřeší. „Na novele jsme spolupracovali, a jsme s jejím zněním spokojeni. Jsme připraveni i na případný nárůst případů, které by v případě přijetí vyvolala,“ hodnotí Moravcová.  O oblíbenosti Rozhodčího soudu při HK svědčí i nárůst sporů, které se před ním odehrávají. Zatímco před deseti lety jich bylo pouze sto třicet, loni jich bylo již téměř 2400.

Názor právničky:

Patricie Švarcová: Rozhodci – stát ve státě?

V prvé řadě je problematická zákonem daná pouhopouhá možnost (nikoli povinnost) rozhodců zkoumat jejich pravomoc danou věc rozhodovat. Zákon č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení totiž výslovně uvádí: “Rozhodci jsou oprávněni zkoumat svou pravomoc.“ Závažné je i to, že pokud se občan domnívá, že před rozhodci nemá co pohledávat a ti jeho věc řeší bez oprávnění, mohou to dle českého zákona namítnout pouze při prvním úkonu, který jim v rozhodčím řízení náleží. Na sofistikovaný přístup rozhodců k věci také nelze příliš spoléhat, neboť rozhodcem u nás může být v podstatě kdokoli, komu bylo 18 let a je držitelem platného občanského průkazu.

V  klasickém soudním řízení je soud ve kterékoli fázi řízení povinen důsledně se zabývat tím, zda vůbec může vůbec věc rozhodnout, tedy zda disponuje rozhodovací pravomocí. Případný nedostatek jeho pravomoci potom zakládá vážnou procesní vadu řízení a je důvodem ke kasaci (zrušení) takového rozsudku soudem vyšší instance, jde dokonce o speciální důvod pro podání mimořádných opravných prostředků. Naopak v rozhodčím řízení si rozhodce po přečtení žaloby jednoduše řekne, že věc rozhodne, vyhotoví rozhodčí nález, zinkasuje rozhodčí odměnu a tím to pro něj hasne. Odvrátit důsledky rozhodčího nálezu stojí mnoho času a peněz a ten, komu bude hrozit odejmutí střechy nad hlavou bude řešit problémy existenčního charakteru. Ne to, jak získat náhradu škody, kterou mu nějaký rozhodce kdysi před lety způsobil. Navíc běží promlčecí lhůty, i na ně se dá ze strany rozhodců spoléhat.

 

Zákon je dobrý, chyba je v soudcích

 

Náš zákon o rozhodčím řízení je kvalitní, problémem je ale benevolence soudů, míní rozhodce při stálém Rozhodčím soudu HK Jaromír Drábek

 

V čem spatřujete současné problémy zákona o rozhodčím řízení?

Přestože máme kvalitní základ v zákoně o rozhodčím řízení, který je na skutečně světové či evropské úrovni, tak bohužel musím upozornit na praxi soudů. Ty jsou příliš benevolentní v posuzování rozhodčích doložek. Dnes už ale máme přelomové rozhodnutí, podle nějž platí, že rozhodčí doložka musí být buď směřována ke stálému rozhodčímu soudu, a nebo musí být precisně formulována. Musí tedy obsahovat ustanovení o tom, jakým způsobem budou jmenováni  rozhodci,  podle jakých pravidel bude vedeno rozhodčí řízení a tak dále. To v minulosti neplatilo, a tak existovala značná laxnost  při posuzování   doložek u rozhodců ad hoc.

Asi ne zcela košer jsou sdružení, která se tváří jako soudní instituce.

Jistě. Vytváření různých arbitrážních center či sdružení, která nad rámec zákona, či dokonce v rozporu s jeho zněním vytvářejí pravidla, která se tváří jako by šlo stálý rozhodčí soud, je hlavní problém.

Ale to je přece problém zákona, když přímo nezakazuje vytváření statutů různých sdružení, které napodobují statuty stálého Rozhodčího soudu při HK

Nemyslím si, že je to problém zákona. I zde je to problém soudů, tentokrát rejstříkových. Ty by vůbec neměly nějaká sdružení, která evokují názvy státních či veřejnoprávních institucí, jako je „soud“ zapisovat, a takové zápisy by naopak měly odmítat. Druhým argumentem je, že pokud rozhodčí doložka zakládá nerovnost obou zúčastněných stran již podle současného zákona,

Objevují se úvahy o tom, že určitý typ sporů, například v spotřebitelských úvěrech, by měly řešit výlučně soudy. Jak se díváte na tyto úvahy?

V Evropě naopak sílí trend právě u spotřebitelských úvěrů co nejvíce posilovat roli rozhodčích doložek, protože ty jsou pro spotřebitele méně zatěžující a rychlejší. Bylo by nesprávné jít cestou zpět, a posílat vše soudům. Jde jenom o nastavení jasných a nezneužitelných pravidel. Uvědomme si, že na jedné straně vždy stojí spotřebitel, který nemá tolik informací, natož právní vzdělání, a na druhé straně společnosti, které toto kvalitní právní zázemí mají  mohou si je dovolit. To samé ale platí i pro malé a střední podnikatele.  V zásadě jde tedy o to, aby bez ohledu na typ sporů vždy existovala pouze taková rozhodčí doložka, která by nesměřovala k určitému rozhodci, na jehož výběr druhá strana nebude mít vliv.

Co byste poradil podnikatelům, aby se v rámci rozhodčích doložek vyvarovali možných následných komplikací?

Tou nejjednodušší cestou je trvat na rozhodčí doložce, která poukazuje řešení sporů k stálému Rozhodčímu soudu při HK. Tam nemůže podnikatel udělat chybu. Pokud je směřována jinam, tam už bych byl ostražitý. Já osobně bych na takovou doložku jako podnikatel nepřistoupil. Pokud už na ni podnikatel přistoupí, tak by si měl zjistit, zda ve znění takové doložky mu nejsou upírána zásadní práva jako je vliv na výběr rozhodce, na to, podle jakých procesních pravidel se bude ten spor řídit, a zda bude mít možnost ústního jednání a předkládání vlastních důkazů. Jenže zkoumání všech těchto náležitostí je už spíše práce pro specializovaného právníka, a ne pro nějakého živnostníka, který na právní služby nemá ani peníze.

 

 

Box č. 1:

O Rozhodčím soudu HK

Dobrou pověst založil Rozhodčí soud zejména na činnosti rozhodců, zapsaných na listině rozhodců, kterou vede. Rozhodci jsou většinou advokáty, universitními pedagogy apod. Na listině rozhodců je zapsáno 216 rozhodců českých i zahraničních. Za několik desítek let trvající existence rozhodli rozhodci v řízení před Rozhodčím soudem více než 7 tisíc sporů, v převážné míře z oblasti světového zahraničního obchodu. Rozhodčí nálezy vydané na závěr řízení se stávají dnem doručení sporným stranám pravomocné a soudně vykonatelné. Široká vykonatelnost nálezů prakticky po celém světě je garantována Newyorskou úmluvou o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, jejímiž signatáři je dnes více než 130 států světa včetně České republiky.

Podmínkou rozhodování sporu v rozhodčím řízení před Rozhodčím soudem při HK ČR a AK ČR je uzavření písemné rozhodčí smlouvy (resp. rozhodčí doložky) ve prospěch tohoto soudu, která tvoří zpravidla jedno ujednání majetkového kontraktu mezi smluvními stranami. Pokud byl takový kontrakt uzavřen v minulosti bez rozhodčí doložky, je možné uzavřít k němu dodatek obsahující dodatečné ujednání stran o příslušnosti rozhodčího soudu k řešení případného sporu z tohoto kontraktu. Rozhodčí řízení probíhá obvykle podle jeho Řádu, publikovaném v Obchodním věstníku, pokud si strany sporu nedohodnou něco jiného.

Rozhodčí soud při HK ČR a AK ČR uzavřel dohody o spolupráci s těmito Hospodářskými komorami – HK České Budějovice, HK Jablonec nad Nisou, HK Jihlava, HK Klatovy, HK Kroměříž, HK Liberec, HK Mělník, HK Most, HK Olomouc, HK Ostrava, HK Pelhřimov, HK Přerov, HK Třebíč, HK Uherské Hradiště, HK Zlín, HK Žďár nad Sázavou. Spolupráce Rozhodčího soudu v rozhodčím řízení je dohodnuta na kontaktním místě v Hradci Králové a Roudnici nad Labem.

 

 

Box č. 2: Statistika sporů Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR

 

 

Rok Počet sporů Vnitrostátní mezinárodní
1999 130 89 41
2000 192 152 40
2001 216 183 33
2002 282 228 54
2003 450 403 47
2004 598 544 54
2005 869 809 60
2006 1238 1159 79
2007 1210 1135 75
2008 1485 1393 92
2009 2381 2252 129

Home Reportáže Pozor na rozhodčí doložky!