Legendární investigativní TV pořad 

Facebook YouTube E-mail

V tom našem sousedství

 

Průvodce po možnostech, jak jít hazardu na ruku a jak mu naopak vzdorovat.

 

vkusně situovaná herna

 

 

Jsou státy, jako je Francie, kde na jeden automat připadá 18.000 lidí. U nás je to 170 a například v Brně 60. Jsou státy, jako je třeba Norsko, kde není ani jedno kasino, u nás jich je 190. Země, jako zmíněná Francie, Norsko, jsou považovány za vyspělé demokracie. Ale třebas podle takového českého ministerstva vnitra jsou to státy pravděpodobně zločinecké – v Brně je sice 300x vyšší koncentrace výherních hracích přístrojů (VHP) na obyvatele než ve Francii, v celé republice pak asi 100x, přesto ministerstvo vnitra vydalo 1. listopadu 2009 varování: „Obec by (…) při aplikaci regulace provozu výherních hracích přístrojů (…) měla zvažovat důvody, které ji vedou k uplatnění zákazu tak, aby se nedostala do kolize s čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který každému zakládá právo podnikat (…)“… Je to zvláštní. V zemi hazardu zaslíbené by se naše veřejné složky měly snažit tuto nechvalnou pověst napravovat, ne vymýšlet konstrukce o protiústavním omezování byznysu s hazardem, lidskými orgány, heroinem…

 

Bavíme-li se o omezovaní hazardu, zmiňme pro to zásadní důvody: Jedná se o vysoce návykovou činnost (tzv. gamblerství), jde o sociopatologické semeniště krádeží, rozpadů rodin atd., neboť gambleři hrát prostě musí a je jim jedno, zda do automatu naházejí celou výplatu, popřípadě finance celé domácnosti nebo zaměstavatele. Není dílem náhody, že herny s automaty se vyskytují často v sociálně vyloučených oblastech – sociálně slabší a méně vzdělaní lidé propadají závislosti snáze. Fakt negativního dopadu gamblerství bere jako samozřejmý i Nejvyšší správní soud (NSS). V rozsudku z červa roku 2007 se dočteme: „S provozováním zejména VHP, stejně jako různých elektromagnetických rulet, kostek a terminálů je spojen jeden zásadní celospolečenský negativní jev, jímž je herní závislost neboli gamblerství, který má ve svém rozvinutém stádiu značný vliv na sociální sféru života lidí. Gamblerství patří mezi zásadní negativní fenomény provozování hazardních her, s nimiž jsou mimo jiné spojeny problémy v oblasti rušení nočního klidu, nárůst kriminality a potřeba zvýšeného dozoru policejních složek v okolí heren.

Jako druhý hlavní důvod pro radikální omezení hazardu hovoří to, že tato oblast podnikání poskytuje podmínky pro vysoce korupční prostředí a pro praní špinavých peněz. Jestliže je umístění Vašeho dychtěného automatu v rozporu s legislativou, co je jednoduššího, než úředníky a politiky podmáznout, aby tento „detail“ přehlédli. A pokud už automat stojí, stačí skrz něj prolít nelegálně nabyté peníze, a ty se hnedle čistými stanou. Stačí se s majitelem automatu domluvit, jaké procento si nechá on.

Jako další důvod pro razantní omezení automatů může sloužit ten prostý fakt, že v mnoha městech (Brno, Ostrava) jsou herny doslova na každém rohu, což zrovna nepřispívá „estetičnosti“ a bezpečnosti.

Kdo co povoluje

V herně se člověk setkává běžně se dvěma typy hracích přístrojů – výherními hracími přístroji (VHP), tedy klasickými blikajícími automaty s citrónky a švestičkami, a pak s videoloterními terminály (VLT). Ty nefungují mechanicky, nýbrž je to mnoho hazardních videoher v jednom přístroji a lze do nich naházet řádově více peněz (můžou fungovat i na platební karty).

Automaty povoluje podle zákona – a má z nich peníze – obec. Terminály povoluje a kasíruje ministerstvo financí (MF)…

Donedávna byla běžná praxe, že kde nepovolila obec výherní automat, ministerstvo obratem povolilo terminál, bez ohledu na obecní vyhlášku. Proto od vytlačování VHP obce upouštěly, neboť „už je přeci lepší, když ty peníze zůstanou nám, než když odtečou jinam“.

Tento absurdní stav je nicméně již minulostí, od 1. června 2009 vstoupilo v platnost Rozhodnutí Státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi ministerstva financí, které ve vztahu k povolení VLT hovoří zcela ultimativně: „Státní dozor bude (…) požadovat, aby žádosti o vydání povolení (…) obsahovaly prohlášení žadatele, že (…) obec nemá námitky proti vydání povolení (…). V případě, že žádost prohlášení žadatele obsahovat nebude, Státní dozor nad sázkovými hrami a loteriemi ministerstva financí povolení ne-vy-dá.

Situace s regulací terminálů z pozice obce se zdála být krásnou, leč před vstoupením Rozhodnutí v platnost ministerstvo písemně oznámilo všem provozovatelům VLT, že změní podmínky povolení, takže si většina zažádala o prodloužení licence na celých deset let. Tito provozovatelé mají tak v současné době povolení do roku 2019, jak vyplývá ze seznamu povolení, které od ministerstva obdržela Jasna Flamiková, iniciátorka petice Stop hazardu.

Terminály u Ústavního soudu

S touto kulišárnou MF se však nehodlal smířit starosta liberecké Chrastavy, Michael Canov. Na základě toho, že obec je ze zákona povinna zajistit na svém území veřejný pořádek  – což nelze zaručit ve chvíli, kdy vám do obce někdo jiný povoluje hazardní hry – se Chrastava rozhodla pustit se s ministerstvem do soudní pře. Zastupitelstvo Chrastavy vydalo vyhlášku, dle níž nemá právo povolovat terminály MF, nýbrž pouze a jenom město Chrastava

MF si to pochopitelně nenechalo líbit, vyhlášku napadlo, ale zastupitelstvo Chrastavy trvá na svém. „Ze zákona nás tak bude muset dát ministerstvo k Ústavnímu soudu a ten bude muset rozhodnout (očekávám v průběhu léta až podzimu),“ vyjadřuje se starosta Canov a věří, že Ústavní soud rozhodne ve prospěch jeho obce. Znamenalo by to, že veškerá povolení k provozu VLT, které kdy vydalo ministerstvo financí jsou neplatná, a to nejen v Chrastavě, ale v celé ČR!

Trochu jinou cestou k Ústavnímu soudu se vydaly Františkovy Lázně. 24. února 2010 schválilo zastupitelstvo jednomyslně vyhlášku „o zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku v oblasti omezení hazardu“, s platností od 1. dubna. S oporou v zákoně o obcích (§ 10: Povinnosti může obec ukládat (…) vyhláškou k zabezpečení místních záležitostí veřejného pořádku; zejména může stanovit, které činnosti, jež by mohly narušit veřejný pořádek v obci nebo být v rozporu s dobrými mravy, ochranou bezpečnosti, zdraví a majetku, lze vykonávat pouze na místech a v čase obecně závaznou vyhláškou určených, nebo stanovit, že na některých veřejně přístupných místech v obci jsou takové činnosti zakázány) zastupitelstvo řeklo, že herny jsou prostory, kde je porušován veřejný pořádek, proto na území Františkových lázní být nesmějí (s výjimkou jednoho podniku, kam mají přístup jen registrovaní hráči, po předložení občanského průkazu a prostor je neustále monitorován kamerami). Hernami se ve vyhlášce myslí všechna místa, kde se provozují výherní zařízení, tedy i veškeré provozovny s VLT. Starosta města, Ivo Malátík, poodhaluje budoucnost: „Předpokládáme, že ministerstvu vnitra se naše vyhláška nebude líbit a přikáže nám ji zrušit. My samozřejmě neuposlechneme, budeme na ni trvat a ministerstvu nezbyde nic jiného, než nás dát k Ústavnímu soudu.  Jsme přesvědčeni, že máme dostatek důkazů k prokázání, že herny zásadním způsobem narušují veřejný pořádek. Například v úterý (pozn.: 9. 3. 2010) zastřelil přímo v herně gambler barmanku,“ konstatuje Malátík a dodává: „Když uspějeme, bude to precedens pro všechny ostatní obce v ČR, neboť zastupitelé budou mít nad hazardem plnou kontrolu. S firmami, které vyhlášku porušují, bylo zahájeno správní řízení a budou jim uděleny pokuty ve výši do 200.000,-Kč. Nad rámec správního řízení bylo vydáno také předběžné opatření, kterým byly firmy  vyzvány k odevzdání přístrojů v souladu s tímto předběžným opatřením. Těm provozovatelům VLT, kteří naší vyhlášky neuposlechnou a své herny nezavřou, budeme jejich videoterminály zabavovat. Počítáme se žalobami ze strany provozovatelů VLT, ale vítáme každý soud, který pomůže ohledně povolování VLT nastavit jasná pravidla.

v budově PČR

Ministerské sliby chyby

Krom toho, že počet terminálů bude bez zásahu Ústavního soudu stejný až do roku 2019, Ministerstvo financí navíc není, dle následujících příkladů, ochotno dodržovat své vlastní Rozhodnutí Státního dozoru, ohledně nutnosti doložit souhlas obce s umístěním VLT.

V žádosti o stanovisko k povolení VLT z počátku ledna 2010 ministerstvo po chrastavském starostovi požaduje: „v případě, že by provozováním výše uvedené loterie (…) mohl být dle Vašeho názoru narušen veřejný pořádek, prosíme o sdělení relevantních důvodů, z nichž lze dovodit příčinnou souvislost mezi provozem inkriminované hry a narušením veřejného pořádku.(…) Pokud se do uvedeného termínu nevyjádříte, budeme mít za to, že výhradu narušení veřejného pořádku neuplatňujete.“ To je dle Michaela Canova diametrálně odlišné od slibů MF, že bez souhlasu obce povolení provozovat VLT nevydá. „MF tedy najednou nepožaduje po žadateli doložit souhlas obce s umístěním terminálu, nýbrž po obci požaduje důkaz, že VLT by veřejný pořádek porušoval! A to je diametrální rozdíl,“ rozhořčuje se Canov.

Úřad v Aši byl zase ministerstvem financí požádán, aby prokázal porušování veřejného pořádku u nonstop-rulety. „Jenže ruleta v Aši dosud nebyla, nevíme tedy, jak máme prokázat, že bude porušovat pořádek. Poslali jsme ministerstvu doklady o porušování veřejného pořádku, když na tom místě byly terminály, a uvidíme, jak s tím MF naloží,“ komentuje situaci starosta Aše Dalibor Blažek.

V jiném městě, Chomutově, podle primátorky Ivany Řápkové jedna ze společností provozujících videoloterní terminály již podruhé ministerstvu předložila lživé čestné prohlášení, že se s městem na provozu automatů dohodla. „V obou případech město vydalo záporná stanoviska, která provozovatel před ministerskými úředníky zamlčel,“ řekla primátorka. Po ministerstvu financí žádá Chomutov zrušení těchto povolení.  „V prvním případě ministerstvo povolilo hrací automaty 70 metrů od budovy magistrátu, kde se vyplácejí sociální dávky a usnadnilo tak cestu dávek hmotné nouze k hracím přístrojům. V druhém případě pak povolilo další hrací přístroje v herně na Lipské, kde jsme jasně prokázali, že je v ní neustále porušován veřejný pořádek,“ dodala Řápková.

Asi nejextrémnější příklad, jak ministerstvo financí nedodržuje vlastní rozhodnutí, je ve zmíněných Františkových Lázních. Po prvním červnu 2009 jich zde MF povolilo bez souhlasu obce 19. A to i poté, co Františkovy Lázně schválily s platností od 1. 12. 2009 vyhlášku o zákazu veškerých VHP na území města (s výjimkou onoho jednoho kasina). Přestože byl starosta města Ivo Mlátilík osobně na ministerstvu financí, za šéfem Státního dozoru, Karlem Koryntou, a přestože Františkovy Lázně sdělily ministerstvu, že žádný nový terminál na svém území nechtějí, ministerstvo financí jim do obce povolilo dalších 11 videoloterních terminálů! Reakcí na to byla výše uvedená vyhláška. Ale nezůstalo jen u vyhlášky. Starosta Malátík začal intenzivně jednat s majiteli nemovitostí, kde jsou provozovatelé VLT v nájmu, aby tento nájem k nejbližšímu možnému datu vypověděli. To je podle něj další možná cesta k vymýcení či alespoň omezení VLT, aplikovatelná v každé obci, navíc nezávislá na aktuální podobě loterního zákona.

„Výherní“ hrací přístroje a jejich regulace podle platného loterního zákona

Věnujme se nyní samotným výherním hracím přístrojům (VHP), které byly pod patronátem obcí od vždy. Z loterního zákona plyne obcím jedna zásadní možnost, jak počty VHP na svém území regulovat. Jedná se o § 50, odst. (4): „Obec může stanovit(…) vyhláškou(…), že výherní hrací přístroje mohou být provozovány pouze na místech a v čase vyhláškou určených, nebo stanovit, na kterých veřejně přístupných místech v obci je provozování výherních hracích přístrojů zakázáno.“    Pokud by zastupitelé skutečně chtěli, aby na území města hazard nebyl, tak třeba v takovém Brně by schválili vyhlášku „Automaty se zakazují v následujících lokalitách: B-R-N-O“ a basta. V praxi se však s takovýmto celoplošným zákazem nesetkáváme a zpravidla jsou vyjmenované jen určité oblasti nebo ulice, kde hazard nesmí být provozován.

Navíc se k takovéto plošné vyhlášce města těžko odhodlají, když se v Právním výkladu ministerstva vnitra z listopadu 2009 dočtou v úvodu zmiňovanou obavu z porušení Listiny základních práv a svobod nebo že „v obecně závazné vyhlášce nelze zakázat provozování výherních hracích přístrojů na celém území obce (tedy i na místech veřejně nepřístupných). Takový zákaz by již překročil meze zákonného zmocnění.“ Podle Michaela Canova jde o záměrně matoucí filozofování nad pojmy, co je veřejný a neveřejný prostor, navíc povolení provozovat hazard jednoduše mít provozovatel musí. V zákoně se totiž naopak píše, že „obec může stanovit(…) vyhláškou (…), že výherní hrací přístroje mohou být provozovány pouze na místech a v čase vyhláškou určených.“ Což značí, že obec může vydat vyhlášku s nulovým výčtem míst pro hazard vyhrazených, vysvětluje Canov. „Jsem si jist, že obec by u případného soudního sporu o právo vyhlásit na celém svém území prostor bez hazardu musela uspět. Sociopatologické jevy, gamblerství, praní špinavých peněz, korupce jsou obecně známými průvodci hazardu a soud nebude jistě obci nařizovat, že to má na svém území trpět,“ doufá Canov.

Nepřistoupí-li obec k plošné vyhlášce a zakáže-li hazard jen někde, je tu další část zákona, která prostor pro umisťování VHP vymezuje. Jedná se o § 17, odst 11: „Provozování výherních hracích přístrojů nesmí být povoleno ve školách, školských zařízeních, v zařízeních sociální a zdravotní péče, v budovách státních orgánů a církví, jakož i v sousedství uvedených budov. Okruh vzdálenosti do 100 m od těchto budov může stanovit obec vyhláškou.“ Pro pochopení je nutné si to přeložit do srozumitelnějšího vyjádření: Podle zákona nesmí být v určitých místech povolen VHP. Dokonce nesmí být povolen ani v tzv. „sousedství“ těchto míst. V konkrétní obci může toto sousedství přesně definovat zastupitelstvo obce vyhláškou, ale nesmí to být více než 100 m.           

Neexistence upřesňující vyhlášky ale rozhodně neznamená, že by úřad – o povolení VHP rozhodují úředníci magistrátů, ne politici – při posuzování povolení VHP mohl „sousedství“ ignorovat. „I když nehodlá s hazardem dělat zastupitelstvo nic, úřad má přesto povinnost chovat se podle zákona. Běžně se to ale neděje, zákon se ignoruje a povoluje se všechno všude. Nebo jak jinak je možné v souladu se zákonem povolit hernu těsně vedle školy, tzn. že domy mají společnou zeď, jak je tomu například v Brně na Vranovské 39?“ osvětluje zavedenou praxi Pavel Němec, advokát specializující se na problematiku regulace sázkových her a dřívější šéf Státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi MF, dnes poslanec PSP ČR. Nutnost posuzovat naplnění pojmu „sousedství“ vždy konstatuje i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku z dubna 2009.

Zapeklité sousedství

Zmíněné „sousedství“ patří právně do oblasti tzv. neurčitých pojmů. Není řečeno, kam přesně sousedství bez dalšího upřesnění sahá, je však zřejmé, že to rozhodně není nulová vzdálenost. Jediné, co je v zákoně nesporné, že sousedství v kontextu onoho zákona nemůže překročit vzdálenost 100 m.

Metodická příručka k povolovacímu procesu, kontrole provozu a k vyúčtování provozu výherních hracích přístrojůpojem „sousedství“ nelze jednoznačně definovat okruhem např. 100 m, ale jedná se o nejbližší okolí „chráněných“ budov. Tato hranice může být v konkrétních případech zcela odlišná, závisící na místních poměrech či překážkách.“ MF z 1. července 2009 uvádí:  „

S tímto vágním výkladem nesouhlasí výrok Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku z dubna 2009 (tedy logicky mělo ministerstvo financí převzít argumentaci z něho, ne tvořit vlastní) uvádí: „V případě absence obecně závazné vyhlášky ne všechna místa do vzdálenosti 100 m od uvedených budov budou nutně představovat naplnění pojmu sousedství (…); takto koncipovaný závěr by byl příliš přímočarý, zjednodušující a ve svých důsledcích by mohl být i neopodstatněně restriktivní (např. pokud by od sebe byly budova školy a provozovny vzdáleny vzdušnou čarou méně než 100 m a současně by byly odděleny řekou, jež by mezi nimi činila přirozenou překážku).

armáda spásy...

Situace bez existující obecní vyhlášky, která by stanovovala okruh od „chráněných“ budov pro rozhodování úřadu, tedy znamená: 100 m není nepřekročitelné rozhodovací kritérium; existují příklady – Berlínská zeď, řeka bez mostu, ostnaté ploty se zátarasy, železniční násep – kdy sousedství ve smyslu tohoto zákona může být kratší. Avšak v ostatních případech nemá úřad proč vymýšlet si důvody, proč např. 50 m není sousedství.

Podle názoru advokáta Pavla Němce jsou při povolování VHP podstatné tři věci:

1. Úřad musí respektovat výklad Nejvyššího správního soudu a VHP do 100 m od chráněných budov může povolit je ve výjimečných případech, kdy 100m vzdušná vzdálenost je pro docházkovou vzdálenost jasně delší. 2. Úřad musí při povolení VHP zdůvodnit, proč ho na základě kolize se „sousedstvím“ nepovolil a naopak. 3. Úřad se musí v posuzování sousedství chovat předvídatelně, v ekvivalentních případech rozhodovat stejně.

Každá herna dobrá

Výše bylo nastíněno, jak musí úřad postupovat i přes „nezájem“ zastupitelstva. Poskytněme v zájmu objektivity rovnou návod, jako mohou politici jít na ruku majitelům heren ještě daleko více. Místo, aby bylo v loterním zákoně řečeno 100 m a tečka, má zastupitelstvo možnost obecní vyhláškou tento okruh libovolně zkracovat. Aby se nemuseli úředníci trápit při výkladu pojmu „sousedství“, lze teoreticky prohlásit vyhláškou za sousedství okruh půl metru. A nebo, jak se to podařilo zastupitelům v Děčíně, 5 m od budov státních orgánů a církví a 20 m od budov škol, školských zařízení, zařízení sociální a zdravotní péče. Z hlediska loterního zákona tomu není co vytknout.

Měst, které kvůli možnému konfliktu se „sousedstvím“ notně snížily 100m hranici, je mnoho. Činí tak otevřeně proto, že příjem městské pokladny z hazardu není zrovna malý (jednotky až desítky milionů korun ročně). Takovýto „ekonomický přístup“ jde napříč všemi stranami – proč si nepostavit z vypraných peněz a peněz gamblerů třeba dětské hřiště… Například zelený zastupitel v Hranicích, Milan Vinklera, tamější debatu o regulaci hazardu komentoval: „Gamblerství je příčinou mnoha lidských selhání a tragedií. Nemyslím však, že se věc dá řešit pouhým zákazem. Bylo by zároveň pokrytecké nepřiznat další důležitou okolnost a to ekonomický příjem z poplatků za provoz automatů pro město. Za uplynulé roky vzniklo mnoho prospěšných věcí ve městě Hranicích z finančních zdrojů, které poskytly také hrací automaty.“ Jasna Flamiková, iniciátorka petice Stop hazardu a brněnská zastupitelka za Stranu Zelených, tento „ekonomický“ pohled koriguje: „Když probereme jednotlivé dopady hazardu, dostaneme se k tomu, že státní kasa s vysokou pravděpodobností vynakládá na následky hazardu mnohem víc, než z něj dostane. Země, jež si zpracovaly patřičnou socioekonomickou studii, zjistily, že na hazardu tratí a omezily jej, např. Rusko. U nás zatím žádný ministr financí neprojevil vůli tuto studii nechat zpracovat,“ pokračuje Flamiková a dodává: „Musíme vysvětlovat občanům i osvíceným politikům, že na hazardu vydělávají jen jeho provozovatelé se spřátelenými politiky.“

V Brně se vlk nažral…

Jsou však i mnohá města, která se rozhodla stávající legislativy pro omezení automatů využít. Je to například již zmiňovaná Chrastava. A také Brno.

Když zrušilo vyhláškou provoz VHP město Chrastava (až na šest automatů ve třech provozovnách, podle starosty Michaela Canova proto, aby nemuseli s ministerstvem vnitra řešit „porušení Listiny základních práv a svobod“), nechalo vyhlášku vejít v účinnost dnem vyhlášení, tj. hned.

V Brně je situace objektivně složitější: plošný zákaz heren je problematický proto, že vyhlášky vydává Zastupitelstvo města Brna, nicméně zastupitelstva jednotlivých městských částí mu k tomu dodávají svá stanoviska. Není zvykem proti městským částem bojovat a proto jim velké město nezakazuje provoz VHP tam, kde o to samy nepožádají. A ony nepožádají.

Místo jít stále touto sisyfovskou cestou, rozhodli se brněnští zastupitelé využít možnosti vyhlásit „sousedskou“ vyhlášku, s rezolutně daným 100m okruhem. Vzhledem k tomu, že se tato vyhláška týká 100m okolí „škol, školských zařízeních, zařízení sociální a zdravotní péče, budov státních orgánů a církví“, znamená to zrušení asi 80 % stávajících výherních automatů. Herna se podle této vyhlášky nesmí povolit například sto metrů od lékáren, ordinací soukromých lékařů, domů na půli cesty, sociálních poraden, báňského úřadu, úřadu práce, policie atd…

Brněnský „fígl“ spočíval v tom, že vyhláška z 8. prosince 2009 nevstoupila v platnost ihned, ale až od 1. ledna 2010. Mezi svátky proto měli na Úřadu městské části Brno-střed hodně na pilno: v období od 28. do 31. 12. 2009 se zdejším úředníkům a úřednicím podařilo povolit 90 automatů (!), z nichž valná většina by v případě, že by to úředníci do silvestrovské půlnoci „nestihli“, býti povolena nemohla. O povolení 46 automatů z těchto 90 vánočních bylo navíc požádáno až po schválení vyhlášky. Třeba na Pekařské 92, kde jsou nyní opět automaty 15 m od školy, bylo o povolení zažádáno 28. 12., a na Silvestra již byl štempl na papíře. Nebýt toho, že dle zmiňované judikatury NSS je nutné brát 100m okruh v potaz vždy a zjišťovat, jak moc naplňuje podmínku „sousedství“ – což úřad stabilně nedělá – bylo by právně vše zcela v pořádku…

toto není sousedství!

Šance pro občany

Mnoho lidí se asi cítí vůči dosavadnímu, dobře fungujícímu hazardnímu systému bezmocných. Dle oslovených právníků jsou ale možnosti potlačit hazard i přes nezájem či odpor politiků nezanedbatelné:

Pokud se domníváte – či rovnou máte změřeno – že  se některá herna nachází méně než 100 m od nějaké školy, lékárny, kostela atd. (viz výše), lze se obrátit na krajský úřad s podnětem, aby sporné povolení tzv. „přezkoumal mimo odvolací řízení“ (odvolání nelze podat, protože nejste účastníkem řízení). Například ve Vsetíně občanské sdružení Občané proti závislostem tímto způsobem dostalo z města 95 % heren, které byly podle nich v rozporu s platnou legislativou. Stejné podání leží u Krajského úřadu Jihomoravského kraje, který pravděpodobně zruší několik desítek brněnských VHP povolených v rozporu s loterním zákonem a proti duchu vydané obecní vyhlášky.

Lze také po politicích požadovat, aby v rámci jednání zastupitelstva probrali návrh na omezení/zrušení hazardu. Stačí tento návrh formulovat a sehnat pod něj podpisy 0,5 % obyvatel dané obce a zastupitelstvo musí tento návrh probrat.

Lze dokonce vyvolat obecní referendum o zákazu hazardu. Do 3 000 obyvatel je k vyvolání třeba podpis 30 % občanů oprávněných zde volit, do 20 000 obyvatel 20 %, do 200 000 obyvatel 10 % a nad 200 000 šest procent oprávněných osob. Pokud by se spojilo referendum s termínem konání voleb, je šance na dosažení 35% účasti, tedy by se referendum stalo závazné.

V neposlední řadě se lze též pokusit uspět ve volbách a omezení hazardu prosazovat z pozice zastupitele/radního.

Změna zákona nutná

Oslovení experti se shodují, že pro celkově uspokojivý stav je nutné změnit zákon. Ten současný poskytuje příliš velký prostor pro korupční jednání. Máme několik modelů, kdy se korupce sama nabízí:

a) Tlak provozovatelů VHP, aby zastupitelstvo vyhláškou neomezovalo určitá místa pro provoz. Například v Karlových Varech zakázali zastupitelé hernu na Sokolovské 71, ale herna na Sokolovské 69 je nadále povolena. S neprůstřelným argumentem „redukce heren v ulici“. Podobných případů se v Karlových Varech najde více. Korunuje to porovnání podkladového materiálu pro zrušení některých heren, kde se hovoří o Vítězné 51, jako o objektu, kde mají být VHP zakázány, protože „ve stejném objektu je divadlo dětí!!! Vchody vedle sebe“. Nicméně ve vyhlášce se mezi povolenými hernami Vítězná 51 objevuje. Asi, aby si děti měly kde hrát…

b) Tlak provozovatelů VHP, aby zastupitelstvo naopak přijalo co nejměkčí „sousedskou“ vyhlášku, třeba jako v Děčíně 5 m.

c) V případě, že obecní „sousedská“ vyhláška není, nabízí se téměř vytvoření sazebníku, kolik stojí, aby váš automat „nestál“ v sousedství.

d) Nejasnost kolem povolování VLT, kdy ministerstvo sice vydá Rozhodnutí o nutnosti souhlasu obce, to pak ale nedodržuje, protože prý nemůže nepovolit VLT, pokud není jasně dokázáno porušení veřejného pořádku.

Z hlediska potlačování korupčního prostředí je otázkou, zda má být hazard plně v rukách státu a – pokud by stát hazard nezakázal plošně – má být kupř. stanoven maximální počet VHP/VLT/kasin v jednom městě/kraji/státu, nebo zda mají o počtu a umístění rozhodovat výlučně samy obce. Jistěže se najdou takové, co svých silných pravomocí využijí a hazard zakáží zcela, česká zkušenost však říká, že zde bude zároveň mnoho těch, co zákon uchopí tak, že se bude povolovat všude všechno.

Je nezbytně nutné, aby alespoň pojmy jako „sousedství“ byly v zákoně definovány přesně a paušálně stejně pro celou ČR – aby chránily občany před rozmary místních politiků a úředníků.

Jasné je tak dnes zejména to, že musí znít silný hlas veřejnosti volající po omezení hazardu. Bez něj nelze očekávat celostátní posun v hazardní legislativě, která by tvrdý hazard co nejvíce potlačila, a bude tak záležet jen na místních politicích či občanech, jak budou k otázce regulace hazardu přistupovat.

Home Reportáže V tom našem sousedství